Při sušení vám krásně provoní byt, a ještě budete mít zadarmo koření do polévky. A nejen do ní. Ano, jedná se o libeček. Správně tedy a celým názvem je to Libeček lékařský (Levisticum officinale). Patří do obrovské rodiny čeledi miříkovitých.
Dříve býval skoro v každé zahrádce, ale pak se nějak vytrácela vytrácel, až zmizel skoro úplně. Hospodyně na něj zapomněly s příchodem tekutého koření zvaného magi. Výhodou je to, a je to asi i hlavní výhoda, že jej klidně můžete mít v paneláku na balkóně, nebo jen tak za oknem ve větším květináči. I zde vám může vyrůst do půlmetrové výše. Na zahrádce klidně metr i více.

Nuže a nyní k provonění bytu samotnému. K tomu není tato bylina určena a musí se zde napsat, že ne každému jeho aroma vyhovuje. Takže na to pozor. Ale pokud nevadí, sušte jej zásadně v obýváku, nebo v ložnici. Vůně dlouho vydrží. Pokud zaznamenáte zvýšený výskyt molů, nedivte se. Pro ně je toto aróma nepříjemné, a proto některé druhy houfně opouštějí svá trvalá bydliště, aby se přihlásili k pobytu u někoho jiného, kdo je nebude tímto odérem vypuzovat. Vidíte? Další plus této rostlinky.
Sušení lze provádět na čemkoli, když na to nasypete nakrájené lístky. Zbylé stvoly nevyhazujte! Mrskněte si je do mrazáku, a když budete vařit brambory, nebo základ na cokoli, šup stvoly z mrazáku do toho a uvidíte, jak to bude chutné. Jen je povařte na chuť a vůni, pak je můžete vyhodit, jsou dřevnaté.

Lze také sušit celou bylinu, tak jak to dělávaly naše prababičky. Ustřihly, nebo uřízly libeček celý a svázaly jej u konce stvolů nití. To celé pak zavěsily někam, kam to šlo a bylo hotovo. Nevýhodou je to, že se takto uvolní méně vůně. A také to, že takto usušené při dalším zpracování dělá trošku nepořádek.
Do čeho libeček dávat? Podle chuti. Hlavně do vývaru, do základních omáček, pod maso nebo tím posypejte pečené brambory v troubě.
Nelze než popřát dobré chuti a vězte, že je lépe rostlinku zpracovávat keramickým nožem. Kvůli vitamínům a dalším látkám.