Když se děti na základní škole seznamují s geometrií, její součástí jsou také úhly. Mají k dispozici úhloměr a rýsují po papíře geometrické útvary s ostrými nebo tupými úhly. Je-li zapotřebí úhel změřit, úhloměr je poměrně přesné měřidlo, stačí jej přiložit k narýsovaným přímkám či úsečkám a odečíst hodnotu na stupnici. Měření úhlů na dvojrozměrné ploše, na papíře, je tedy snadné, ale co když potřebujete přesně proměřit úhel u prostorových objektů? Co když máte například v ruce kovový obrobek kuželového tvaru, zhotovený ve strojírenském provozu, a potřebujete znát hodnotu úhlu? Jak se vlastně ve strojařině měří úhly u trojrozměrných výrobků, pomocí papírového či plastového úhloměru to přece nepůjde? Musí se na to jít jinak.

Ve strojírenství se pro přesné měření úhlů používá sinusové pravítko. Jde o měřicí metodu nepřímou, kdy se úhel neodečítá ze stupnice, ale pomocí výpočtu sinu úhlu. Sinusové pravítko sestává z měřicí desky, dvou válečků a podkládacích měrek. Ve výpočtu figuruje vzdálenost válečků a hodnota výšky podkládané měrky, kde se vypočítává sinus úhlu alfa, který je roven podílu výšky měrek a rozteče válečků.

Měření úhlů tímto způsobem je velmi přesné, ale je zde nutné znát alespoň základní goniometrické funkce, tedy jde o měřidla složitější a náročnější na chápání. Proto se také s těmito měřidly seznamují studenti na středních školách anebo až ve vyšších stupních základních škol. Sinusová pravítka se ve strojírenství používají již řadu let a zřejmě se budou používat i nadále, hodí se pro každého, kdo zhotovuje kuželové obrobky, například morse kužely pro upínání strojírenských nástrojů. Uplatní se v kusové či sériové výrobě v různých strojírenských provozech včetně údržby, zámečnických dílen a dalších malých dílnách. Sinusové pravítko se může hodit i amatérským kutilům.